Generační obměna je pro řadu českých malých i středních firem a živnostníků aktuální téma. Aby také ne, když už zanedlouho uplyne 35 let od památného Listopadu. Majitelé českých firem, které svoje společnosti následně po roce 1989 založili, tak dnes stále častěji řeší, co s nimi dál. Pokud mají následovníky, a může tak u společností dojít ke generační výměně, potom je to většinou jen otázka převodu práv na své potomky. Jenže nebývá výjimkou, že o nějakém rodinném nástupnictví nemůže být v konečné fázi ani řeč. Co potom?
Nejprve hledejte ve vlastních řadách
Jednou budou všichni majitelé rodinných firem, které své společnosti založili v 90. letech (či později), a jež za svoji historii s nimi dosáhli úspěšného postavení na trhu, postaveni před rozhodnutí, co dál. Ať už jde z jejich pohledu o omezení nebo ukončení aktivního působení ve firmě, popřípadě z důvodů věnování se jiným činnostem, respektive odpočinku. A nezřídka čelí majitelé rodinné společnosti takovémuto odhodlání úplně poprvé.
Pokud má následovníky ve vlastních dětech, potom se nabízí možnost vaši firmu jim přenechat. Tedy v případě, že sami potomci mají o oblast podnikání rodinné společnosti vůbec zájem. A otázkou rovněž je, zda oplývají potřebnými vlohy a schopnostmi, nechybí jim podnikatelský duch a jestli jsou dostatečně a skutečně na takový životní krok vůbec připraveni.
Navíc devadesátky, kdy se pro většinu našinců zcela otevřely brány dosud nepoznaného soukromého podnikání, jsou už dávno pryč. Mladší generace mají v současné době daleko větší možnosti uplatnění a stává se, že si zvolí zcela jinou cestu, než je navazování rodinné tradice v předem dané oblasti podnikání. Cílem každého vlastníka firmy by přitom mělo být předat svoje společnosti dál takovým způsobem, aby se zajistilo jejich co nejúspěšnější pokračování.
Prodej řešte zavčas
Přechod mezi první a druhou generací přitom přežije přibližně 30 procent podniků. A čísla dále klesají. Mezi druhou a třetí generaci dosahuje už jen 12 procent. Rodinné firmy tak častokrát končí jejich rozprodáním. Otázku, co se společností dál, je proto dobré řešit s dostatečným časovým předstihem. To aby se předešlo pozdějším unáhleným rozhodnutím, která mohou vést až k zániku podniku.
Pokud nemá majitel společnosti vhodného následovníka, potom volí často cestu prodeje firmy. Jde o náročný proces, který vyžaduje znalosti, zkušenosti, ale také předvídavost. Podobné je to i v případě prodeje komerční nemovitosti. Jen za poslední dva roky jsme od klientů zjistili, že většinou řeší prodej nemovitosti právě kvůli tomu, že není žádný pokračovatel.
Zde jsou nejčastější důvody, proč se vlastníci rozhodnou zbavit svých nemovitostí:
-
Ukončení podnikání (25 %) - Nejčastějším důvodem prodeje je ukončení podnikání. Mnoho podnikatelů, zejména ti, kteří nemají následovníky v rodině, se rozhodnou svoji nemovitost prodat, když se rozhodnou odejít z aktivního byznysu.
-
Růst společnosti a přechod do většího (20 %) - Podniky často překročí kapacitu svých stávajících prostor a potřebují větší, modernější nebo lépe umístěné prostory. Tento růst motivuje k prodeji menších objektů a investicím do nových.
-
Leaseback (18 %) - Prodej formou leasebacku, kdy podnik prodá svou nemovitost, ale zůstává v ní jako nájemce, je výhodným způsobem, jak uvolnit kapitál a stále udržet provoz.
-
Nepotřebná nebo nevyužitá nemovitost (10 %) - Některé komerční objekty se mohou stát zbytečnými, zejména v případě změn ve strategii nebo podnikatelských plánech firmy. Prodej těchto nemovitostí tak přináší potřebné finanční prostředky.
-
Zmenšení firmy (9 %) - Snížení rozsahu podnikání nebo restrukturalizace může vést k potřebě menších prostor, což motivuje k prodeji nadbytečných nemovitostí.
-
Finanční problémy (7 %) - Firmy se mohou dostat do finanční tísně a prodej nemovitosti je jedním z možných kroků, jak získat kapitál na pokrytí závazků.
-
Ostatní důvody (11 %) - Existuje celá řada dalších specifických důvodů, proč se podnikatelé rozhodují prodat svou komerční nemovitost. Ty mohou zahrnovat změny na trhu, legislativní změny či strategické změny podnikání.
